Kdo jsou naši klienti,
kterým jsme i díky vaší podpoře mohli pomoci?
Jednou z našich klientek je maminka dvou předškolních dětí, z nichž starší holčička s mentálním postižením vyžaduje neustálou speciální péči. Dcera chodí občas na dopoledne do speciální školky, několikrát týdně navštěvuje s maminkou různé terapie a není jistá vidina výrazného zlepšení stavu. Tatínek rodiny často dlouho pracuje, aby měli kde bydlet a co jíst. Maminka je již šest let doma, pracovat nemůže, nemá kdy a je vyčerpaná fyzicky i psychicky z neustálé náročné péče a snahy zabezpečit pěkné dětství oběma dětem s velmi odlišnými potřebami.
Nebo padesátiletá matka dvou dospělých dětí. Dcera právě porodila miminko, první vnouče, se kterým chce novopečená babička občas trávit čas. Doma s ní ale žije dospělý syn s poruchou autistického spektra, který se bez neustálé péče a dozoru neobejde. Využívají služeb stacionáře, ale pouze dvakrát týdně na šest hodin. Paní již dvacet tři let nespala ani jednu celou noc bez přerušení.
Sedmdesátiletá seniorka, má diabetes, pravidelně si aplikuje inzulin a dle lékařů by měla často odpočívat. Manžel jí již zemřel. Stará se ale o svoji těžce nemocnou, již téměř nepohyblivou, maminku, se kterou bydlí. Devadesátiletá maminka si ale nedojde sama ani na toaletu a potřebuje tak nepřetržitou péči. Sociální pracovnice a zdravotní sestra dochází do rodiny jedenkrát týdně na tři hodiny, což je čas, který pečující seniorka využívá na návštěvu diabetologa. Času na její další potřeby se jí už nedostává, což vede k přetížení a sociální izolaci. V důsledku toho trpí chronickou depresí a úzkostí.
Takových pečujících je ale v Česku podle více než 600 000 (vycházíme ze sborníku odborných statí Neformální péče v teorii a praxi, článku Hany Geissler z roku 2021).
Bez nich by se sociální systém zhroutil, místa v pobytových zařízeních nejsou a snahou velké většiny pečujících je pečovat doma. V tomto náročném úkolu je chceme podporovat.
V roli pečujícího se totiž jednou ocitne většina z nás.
Kdo jsou neformální pečující?
Rodinní (neformální) pečující jsou početnou skupinou ve společnosti, která je vysoce ohrožená psychosociálně, a nezřídka i ekonomicky. Ženy jsou nejčastější primární pečující a jejich role pečujících je komplikovaná v případě, že pečují o více členů domácnosti a nemohou být ekonomicky aktivní, a to často ani částečně.
Dostupnost psychoterapeutických a vzdělávacích služeb je pro pečující ženy stále velmi omezená. Ženy jsou proto častěji izolované a je u nich násobně vyšší šance než u běžné populace, že onemocní psychicky nebo fyzicky. Mezi nejčastější obtíže patří úzkosti, deprese, syndrom vyhoření, celkové vyčerpání a některá psychosomatická onemocnění jako bolesti hlavy, zad a kloubů, ale i chronická onemocnění střev, diabetes, astma.
Náš příběh
Edutera vznikla v březnu 2023. Hlavním důvodem bylo, že se naší zakladatelce, psychoterapeutce Martině Hazukové, „hromadili“ pečující, kteří potřebovali okamžitou, ale dlouhodobou podporu.
Neformální pečující trávící většinu svého času péčí o své blízké, balancující na hraně dlouhodobého vyčerpání a vyhoření. Martina je pro pečující velkou oporou. Její odbornost a schopnost naladit se na klienta již pomohly mnohým pečujícím překlenout složitá období.
Ale pečujících přibývá, zvyšuje se poptávka po psychoterapeutických, podpůrných a vzdělávacích službách. Aby Martina mohla dostat pomoc k co největšímu počtu z této početné skupiny, ohrožené psychosociálně, ale nezřídka i ekonomicky, založila Martina Eduteru.
Navázala spolupráci s dalšími zkušenými terapeuty a lektory, najala fundraiserku s jasným úkolem – sehnat finance na pokrytí služeb pro pečující.
Její cíl se tak postupně začíná naplňovat a Eduteře se daří poskytovat služby pečujícím zcela zdarma či za minimální účastnický poplatek. A tak se pomoc dostane každému, kdo ji potřebuje.
